Jin Kauger
C
Nick: Jin
Věk: 178 let
Výška: 166 cm
Rasa: Typický upír
Zaměstnání: Kadeřník
Fc: Leo wz
Povaha: Jako je to snad u každého, i u něj se povaha měnila podle toho, jak stárnul. Dříve byl hodně veselý a energický, ovšem to se nakonec změnilo do povahy, kterou má dnes. Postupem věků se naučil svojí povahu schovávat za ledovou masku a sarkastické poznámky. Je tichý, nikdy toho moc nenamluví, ovšem když začne, obvykle to stojí za to. Ovšem i přes tuto masku má stále velmi prudkou povahu, výbuchy hněvu u něj nejsou nic neobvyklého. To je také jeden z důvodů, proč se drží většinu času od ostatních dál. Radši být schován někde sám, než svým nemístným chováním způsobit nějaké trable své rodině. To si říkal, protože za nevhodné chovaní byl svými rodiči vždy tvrdě trestán, jelikož ty ho vždy vedli, že musí být dokonalý. Nikdy tomu tak nebylo, jelikož si u něj pokaždé našli nějakou vadu. Ledová maska není ovšem jediná přetvářka, které je schopný. Dokáže se na vás andělsky usmívat a oblbovat vás sladkými řečičkami, přesto někde ve skrytu plánuje, jak vám bodne kudlu do zad. Když se tváří, že mu vaše slova nebo činy ublížili, je u něj pravděpodobně možné, že se mám ve skutečnosti směje za zády. Dříve rád trávil čas pozorováním lidí, jelikož ho dříve fascinovali, jaký lidé jsou. I to ho časem opustilo, vyměnil pozorování lidí na hřejivém sluníčku nočními procházkami a chvíle čtením nějaké knihy v zapadlých uličkách knihovny. Velmi vzácně se může stát, že ho někdo zastihne v nostalgické chvíli, kdy se například bezcílně bloumá po městě s malým úsměvem na rtech, nebo někde sedí a tiše si prozpěvuje své oblíbené písně
Vzhled: Už na první pohled je vidět, že je Jin malé a hubené postavy. Na upíra má poměrně opálenou pleť, kterou se snaží tak udržet aby lépe zapadl mezi lidi. Pokud se přesuneme k jeho obličeji, můžou pak zaujmout jeho poměrně výrazné lícní kosti a plné, narůžovělé rty. Malý a poměrně roztomilý nos a nádherné oči které poutají většinu pozornosti, ovšem jen hrstka zná jejich skutečnou barvu, která se schovává za barevnými čočkami. Další co pak upoutá pozornost jsou jeho vlasy, které mají často jinou barvu a na dotek jsou jemné jako samet.
Historie: Jin se narodil jako nejmladší z čtyř synů, do jedné velmi bohaté a prestižní rodiny. Byl tvrdě trénován těmi nejbizarnějšími způsoby za každý přešlap co udělal. Ovšem dostávalo se mu toho nejlepšího učení, byl učen že jako člen rodiny Kauger musí být vždy ve všem nejlepší. Ve všem co dělá musí být naprosto dokonalý a bylo by naprosto nežádoucí aby tomu tak nebylo. Proto se vždy snažil aby své rodiče nezklamal, snažil se co nejlépe učit, a být tak dokonalý, jako po něm jeho rodiče chtěli. Plnil rodičům to co jim na očích viděl, snažil se vždy být nejlepší ve škole, být rychlejší a silnější než ostatní, umět co nejvíce bojových umění, hrát na co nejvíce nástrojů. Vždy se ale našel někdo kdo byl lepší než on. Nepatřil mezi nejchytřejší, ani nejsilnější nebo dokonce nejrychlejší. Bojovat sice uměl, ale nikdy nebyl nejlepší. Možná že hudba bylo něco, v čem opravdu vynikal. Dokázal si velice rychle osvojit schopnost hrát na kytaru a ještě rychleji pak na piáno. Byla to jedna z činností, kterou když dělal, tak to bylo s úsměvem na rtech a jiskrou v očích. I když to byla jedna z věcí, do které byl nucen, nikdy si na ní nestěžoval. Byl alespoň na chvíli opravdu šťastný a to mu stačilo. Ovšem projevil lítost vůči lidem a to bylo něco, co bylo v jeho rodině naprosto nepřípustné. Bylo mu zakázáno hrát a před jeho očima byli jeho nejdražší hudební nástroje zničeny. Byl to ten nejlepší trest, který mohl kdy dostat, jelikož se po téhle zkušenosti začal nenávidět. Nenáviděl svoje slabosti a to, že se z něj stala černá ovce rodiny. Od té doby se snažil na své rodiče, hlavně pak na otce zapůsobit ještě víc. Zhoršilo se to pak po smrti jeho nejstaršího bratra. Jin a jeho bratr spolu občas vyšli ven, bratr se ho snažil naučit různým upířím trikům jak tomu rád říkal. Nejednalo se však o nic jiného, než obalamutit nějakou lidskou dívku a pak si z ní udělat "večeři". Jelikož se ale snažil zavděčit svým rodičům, na lovy z bratrem chodil. Jednou se jim to ale ošklivě vymstilo, dostali se do pasti lovců a ty mu po poměrně dlouhém boji bratra zabili. Zraněnému Jinovi se povedlo nějakým způsobem utéct, ale místo pomoci od rodiny se dočkal jen nenávisti. Bratrovu smrt mu hodně dlouho dávali za vinu, proto se nakonec rozhodl od rodiny odejít, nesnesl ten pocit viny a ponížení že mu nemohl pomoct. Našel si tedy vlastní byt a začal pracovat jako kadeřník, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba. Kde jinde se dá zjistit o nepříteli víc, než když vám to hloupý lidé vykecají přímo do obličeje, každý se u kadeřníka vykecává. A tak si žije ve svém luxusním domě, se svým kocourem a čeká jen na možnost se pomstít, kdo ví třeba to bude brzy.